THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Meno Pedro Almodóvar dnes nepozná hádam už len človek, ktorý nevie, že existujú vymoženosti ako kino a televízia. Milovníci filmov však vedia, že jeho dielka ako "Na dno vášne", "Všetko o mojej matke", "Hovor s ňou", či jeho posledný "La Mala Educación (Zlá výchova)", si odniesli z filmových festivalov nespočetne veľa ocenení. Behom posledných desiatich rokov Pedro ako režisér dosiahol vskutku celosvetového renomé. Málokto však vie, že je aj spisovateľom.
Pre Pedrových divákov nebude žiadnym prekvapením, keď poviem, že hlavnou postavou tejto zbierky poviedok je žena. A nie voľajaká! Patty je pornoherečka a madridský sexsymbol. Je to jednoducho „holka s takovou chutí do života, že nikdy nespí, naivní, něžná a groteskní, závistivá a narcistní, přítelkyně všech lidí a všech rozkoší, vždy ochotná dívat se na věci z jejich lepší stránky. Někdo, kdo přemýšlením dosáhne jen na povrch situací, ale tím z nich vytáhne to nejlepší. Patty utíká před samotou a sama před sebou a dělá to se značnou dávkou vtipu a selského rozumu.“
Už po tomto úryvku vám musí byť jasné, že nepôjde o žiadnu „intošskú záležitosť“. Patty trávi svoj voľný čas súložením, alebo aby som sa vyjadrovala ako ona, píchaním, a poriadne si to užíva. Ani znásilnenie chlapíkom, ktorý práve vyšiel z basy a jeho zamilovaným spoluväzňom, jej nemôže znechutiť deň. Ostatne, veď to mohlo byť horšie -- mohlo ich byť napríklad šesť a mohlo k tomu ešte aj pršať.
„Ani v jedné ze svých nejslavnějších fotonovel, ČUŇÁCKÁ DVOJČATA, jsem nevypadala odporněji. Fakt mě to otrávilo a pochopila jsem, že v některých situacích ženě nezbývá nic jiného, než stát se feministkou. Tohle byla právě taková situace. Ne že bych měla strach, abych nepotkala další dva psychopaty nebo že mě v noci znásilní ještě jednou. Jen mi dělalo starosti, jak se dostanu domů. Všichni vědí, jaké je to v Madridu mizerné s dopravou.“
Patty je jednoducho akčná. Namiesto toho, aby si išla domov odpočinúť, rozdá si to ešte s dvomi chlapmi, o ktorých neskôr vysvitne, že sú vlastne bisexuálny manželský pár. Takýchto a podobných situácií Patty zažila nespočetne. Rozkoš je to, čo určovalo jej život. Jej svetom boli bláznivé osemdesiate roky plné voľného sexu a drog. S deväťdesiatymi rokmi však prišla depresia a Patty už nemohla byť tou klasickou „kněžkou rozkoší“, aj napriek tomu, že veľmi chcela.
„Dřív jsem trávila celé kapitoly pícháním a teď pořád jen čtu, mluvím o knížkách, radím a stěžuju si. (Dokonce jsem v deštivých dnech smutná! Odkdy mluví dobrý spisovatel o Dešti a Depresi jako o příčině a účinku?) Nemám nic proti čtení, ale mohla bych číst a zároveň šoustat. Podceňuješ moje schopnosti. Můžu najednou jíst, stříhat si nehty na nohách, kouřit, dát si lajnu a telefonovat. A samozřejmě milovat.“
Pedro ju však už nenechal robiť veci, ktoré ju bavili. Doba aj ľudia sa zmenili. Posledné kapitoly "Vycpávky" a "Rady, jak se stát mezinárodně proslulým režisérem" už o Patty nehovoria. Je to škoda, Patty bola živel. Iste, aj tieto dve kapitoly sú zábavné, no nie tak vzrušujúce ako príbehy madridského sexsymbolu osemdesiatych rokov.
Pedrova kniha bola pre mňa milým prekvapením a pobavením. Splnila všetky predpoklady dobrej oddychovej záležitosti, bola plná vtipných, šteklivých príbehov s primeranou dávkou vulgarizmov a erotiky. Je stvorená na to, aby ste ju prečítali počas jedného popoludnia, cestou v autobuse, či vlaku. Alebo kľudne aj na záchode, Pattino rozprávanie vás nesklame ani na takýchto miestach. Ostatne, ako by mohlo? Veď Patty bola skutočnou Venušou záchodků.
Patty Diphusa, Venuše záchodků
(Patty Diphusa y otros textos)
Nakladateľ: Garamond
ISBN: 80-86379-68-X
Preklad: Anežka Charvátová
Formát: 168 stran, 18x11cm, česky, brožovaná vazba, 120gr.
Rok vydania: 2004 (1. vydání)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.